MUJ příbeh 2/4

Tady je pokračování příběhu. Připomínám, že je to ucelený příběh, takže je náhodně rozdělen na 4 části. Toto je druhá část. Budu ráda za vaše ohlasy :)

Jenže výmluvy nepomáhaly. Nikdo mě nechápal. Když mi pak máma jednou řekla „máš opravdu tlusté břicho, měla by si něco dělat“ tak už se ve mně krve nedořezalo. I moje máma! No a tehdy to začalo. Jednou mi do pokoje přišli rodiče a nutili mě jít běhat okolo baráku. Já samozřejmě šla, ale byla jsem všem jen pro smích. V tu chvíli jsem to pochopila. DOST! Musím začít něco se sebou dělat. V tomhle stádiu mi máma náramně vyhověla. Sestavila mi dietu. Jíst velké snídaně, normální porci oběda a večeři bez sacharidů – bez pečiva. Samozřejmě, vyhnout se sladkostem.

Začátky byly těžké. Tajně jsem si chodila kupovat ESÍČKA do cukrárny a schovávala jsem si je pod polštář. Jaká slast to pro mě byla – zakázané ovoce přeci chutná nejlépe. Těžké taky pro mě bylo přestat pít limonády a pít jen vodu. Vždyť doma byla stále ta točená malinovka a citronáda, jenže ne pro mě. Nebudu vám taky moc nalhávat, ale můj otčím měl taky už pár kil nadváhu a nic s tím nedělal. Jenže to nikomu nevadí – je přece chlap. Jaká spravedlnost! Za to máma na tom byla dobře, díky téhle své dietě vypadala fantasticky a já jí jenom tiše záviděla.  

Chodila jsem ob den na váhu a výsledek se nedostavoval. Byla jsem z toho nešťastná a  přesvědčena, že jsem ten tip člověka, co nikdy nezhubne. Po těchto výsledcích jsem opravdu přestávala mít chuť na sladké a tak jsem ani nemusela nic skrývat a utrácet peníze. Pamatuji si však jednou, že jsem měla hroznou chuť na něco dobrého a máma byla zrovna doma a všechno bylo schované a já nic neměla. Chtěla jsem sejít dolu do cukrárny a tak jsem mámě řekla, že jdu s košem. Ta mě však začala podezírat, že jdu s košem jen proto, že dole na mě čeká nějaký kluk. Jak vtipné, když jsem byla vyvrhel třídy. Přesvědčovala jsem jí, že tam vážně nikdo není a že je to celé naprosto nesmyslné. Jenže ona si stála za svým a chtěla semnou jet dokonce dolu výtahem a zkontrolovat to. To už jsem však nevydržela a celá nešťastná jsem jí řekla, proč jdu vlastně dolů. A to byl trapas. Ztratila jsem chuť k cukrárně nadobro. A to i přesto, že mě paní z cukrárny znala moc dobře a vždycky věděla, co mám nejradši.

Taky si vzpomínám ještě na jeden příběh. Bylo to těsně v začátcích mé diety. Jak jsem řekla, bylo mi 12 a peníze pro mě tak úplně dostupné nebyli. Už proto, že když jsem nějaké měla, hned šli do sladkostí. Ale jednou jsem prostě potřebovala si nějaké našetřit. Nejhorší však je, že jsem si našetřila na McDonalds. Který byl pro mě kompletně zakázaný ale tak chtěný. Když jsem si našetřila dost peněz na Big Mac menu, sedla jsem si sama na bus, dojela do „mekáče“ objednala si, sedla ke stolu a jedla. Sama. Přitom jsem se cítila šťastná, ale vevnitř nešťastná.

                Po těchto událostech uplynulo půl roku. Čekal mě vstup do 13 roku. A já stoupla slavnostně na váhu. Zhubla jsem 11kg. Byla jsem konečně hubená. Radovala jsem se jako blázen a děkovala mámě, že mi pomohla. Hlavně jsem nemohla uvěřit, že i já, zarytá „špekounka“ můžu zhubnout.

                Následovala potom sedmá, osmá třída a já vyrostla na krásných 170cm a 58kg. Byla jsem normální slečna. Můj idol se o mě začal zajímat, ale já měla svou hrdost a odmítla ho. I když v průběhu časů se z nás stali nejlepší přátelé. Pak přišla i devátá třída a závěr. Vyrostla jsem na 179cm a 67kg. Byla jsem stále ideální a moje postava mě netrápila.